Každé oddělení má jiná čísla. Jak zjistit, kterým věřit?

Typický příklad z výroby

Vedení se ptá na zmetkovitost za minulý měsíc. Dostane tři čísla.

Výroba počítá zmetky k počtu vyrobených kusů a započítává jen to, co se vyhodilo. Kvalita počítá k počtu kusů, které prošly kontrolou, a započítává i přepracované. Ekonomika počítá náklad na neshodnou výrobu k tržbám.

Všechna tři čísla jsou správně. Odpovídají na tři různé otázky. Problém není v datech, je v tom, že si nikdo neřekl, na kterou otázku se vlastně ptáme.

Jak to srovnat

Krok 1: Vyberte pět až deset ukazatelů, podle kterých se opravdu rozhoduje. Ne padesát. Ty, na které se vedení ptá každý týden.

Krok 2: Ke každému napište jednu větu, co přesně měří. Včetně toho, co se do něj započítává a co ne, k čemu se vztahuje a za jaké období.

Krok 3: Určete, kdo je za to číslo zodpovědný. Jeden člověk. Ne oddělení. Když se dvě čísla rozejdou, existuje někdo, kdo řekne, které platí.

Krok 4: Určete jeden zdroj. Pro každý ukazatel jeden systém, ze kterého se bere. Ostatní ho můžou zobrazovat, ale nesmí ho počítat vlastní cestou.

Proč tohle nejde vyřešit dashboardem

S požadavkem „potřebujeme dashboard“ se setkávám pravidelně a v téhle situaci ho nedoporučuju jako první krok. Dashboard postavený nad nedefinovanými ukazateli udělá jediné: rozšíří rozpor rychleji a hezčí grafikou. Lidi mu přestanou věřit do měsíce a budete mít o jeden nedůvěryhodný zdroj víc.

Definice pojmů stojí několik hodin práce a nepotřebuje žádnou technologii. Dashboard bez ní stojí statisíce a nevyřeší nic.

Jak poznáte, že to začíná fungovat

Na poradě přestane padat věta „ale my to máme jinak“. Když padne, existuje jeden člověk, který během minuty řekne, které číslo platí a proč. Tohle je celý cíl.