Proč digitalizační projekty ve výrobě končí v šuplíku?

Pět příčin podrobněji

1. Začalo se technologií. Firma vybere systém, protože ho má konkurence nebo protože dobře vypadal na veletrhu. Pak se zjišťuje, jak ho zapojit do procesů, které nikdy nebyly popsané. Systém se ohýbá na firmu, firma na systém a výsledkem je něco, co nechtěl nikdo.

2. Neptal se nikdo lidí v provozu. Zadání vzniklo na poradě vedení. Lidé, kteří s tím mají denně pracovat, uviděli výsledek až při školení. Když nový postup přidá práci, lidé si najdou obchvat. Vždycky si ho najdou.

3. Chyběl jeden odpovědný člověk na straně firmy. Dodavatel má projektového manažera. Firma má „všechny“. Rozhodnutí, která má udělat zákazník, se odkládají a projekt se natahuje. Absenci jednoho odpovědného vlastníka považuju za nejspolehlivější předzvěst neúspěchu.

4. Nasadilo se všechno naráz. Velký projekt s jedním datem spuštění znamená, že se všechny chyby projeví ve stejný týden. Firma je ochromená, lidi jsou naštvaní a vzniká vzpomínka, která zabije i další projekt za tři roky.

5. Nikdo nedefinoval úspěch. Když na začátku nezazní „tohle bude fungovat, když se zkrátí X z pěti dnů na jeden“, nedá se na konci říct, jestli to vyšlo. Projekt se prostě někdy přestane řešit.

Co dělají firmy, kterým to vyjde

• Začínají popisem toho, jak chtějí rozhodovat, a technologii vybírají až potom
• Ptají se lidí v provozu dřív, než napíšou zadání
• Mají jednoho člověka, který za projekt odpovídá a má na to čas
• Nasazují po částech a začínají něčím malým, co viditelně uleví
• Mají napsané, jak se pozná, že to funguje

Proč rychlé výhry nejsou marketingový trik

Realizaci začínám vždycky nejmenší věcí, která lidem viditelně uleví. Není to kvůli efektu. Je to proto, že firma potřebuje důkaz, že tenhle projekt je jiný než ty předchozí. Bez toho důkazu nedostanete spolupráci lidí u té velké změny, která přijde potom.